Můj poslední, (ale opravdu poslední ?) Obr Drásal 2016
Že jsem do toho vůbec lezl, ale od začátku.
Letošní bajková příprava nestála ani za řeč. Jednou jsem si projel mou asi nejoblíbenější trať na horská kola a to Holešovmanský okruh. Poté, co jsem si začal pohrávat s myšlenkou účasti na Obrovi a když vidím doma tatinovy každodenní tréninky, jedno úterý sedám na kolo a že si projedu nový úsek, na který tak všichni nadávají. To přece nemůže být taková hrůza a že si to dám po trase přes Kelčák a napojím se na nový úsek. Už při stoupání na Hostýnek se mi to jaksi nelíbilo a Kelčák mě přesvědčil, že to bude utrpení a letos nejedu. Ve Dvoře jsem si dal oblíbený smažák, bylo to asi jedno ze dvou nejhorších jídel letos, tam už se neukážu!!! Přesto jsem se nepozvracel a stoupal Rajnoškama že to zvládnu aspoň na Troják. Povedlo se, ale navázat na nový okruh jsem se ani nepokusil, raději domů, stejně to nepojedu.
Večer to vše vychladlo a říkám si, že asi kiláky na silničce musí stačit, jak mylné!!!!
Takže, po najetých cca 140km na horském kole se ráno 4:45 vydáváme sTomáš Neradil vstříc dobrodružství směr Holešov.
Náměstí se zaplňuje, potkávám pár známých tváří a jelikož nastupuju opět v drese Vesanů, tak i dva kolegy Lundyse a Koteleho.
Není moc času na nějaké rozhovory, čas startu se blíží, stoupám si vedleJaroslav Jarkovsky a vyrážíme vstříc 177 km nahoru/dolů. Hlavně nezávodit od začátku, ono bude potřeba se šetřit, hlavně nevím do čeho půjdu ve druhé polovině závodu.
Stoupání na Lysinu v pohodě, jedu si svoje a nohy poslouchají. Stejně tak i Grapy si šupu nahoru, dohání mě Jaroslav Kopřiva a je na něm vidět, že má letos našlápnuto, asi se v práci víc věnuje sobě... ;) a hlavně se mu splnil životní sen a to členství v triatlonovém spolku Trihulin!
Semtam se kolem mihne Jarda, ale po stoupání na Kelčák mi mizí někde vepředu. Jehelník i Kelčák v závěru samozřejmě slézám z kola a raději tlačím, než se natáhnout. Na každé občerstvovačce doplňuju a průběžně piju, začíná vylízat slunko a předpověď horkého dne se naplňuje. První okruh na Jarcovu a Prženské paseky si šlapu docela v klidu, pořád kolem sebe mám semtam nějaké bikery, tak mě uklidňuje, že asi nejsem poslední.
Bohužel 1. na občerstvovačce na Lázech stojí Lundys, urvaná podsedlovka mu ukončuje závod. Beru od něj aspoň něco, ať aspoň kousek od něj dojede do cíle a magnézko se mi do kapes vejde.
Prženské paseky opět ukážou morál každého hobbíka, který nesleze ze sedla a pokoří toto stoupání.
Pak už je to docela pohodová jízda, stoupák na Marušku zpestří klasika: "Zaber konečně ty plečko jedna pomalá!!! " Lipánek se Solvou fandí na kopci a aspoň na chvilku si oddáchnu při sjezdu na Troják. Na kopci, před hlavním sjezdem mě předjíždí asi šestičlenná skupina a podle barvy čísel a drobečka indiánského vzhledu zjišťuju, že jsem předjetý o kolo od borců z první skupiny obrů. To mě teda ještě čeká jeden výšlap na Kelčák, atd. atd. Občerstvení na Trojáku, opět doplnit zásoby, něco zobnout a připravit hlavu na další kiláky.
Bohužel 2. mezi kamarády co se letos nevydali na trať, Haja, Beckham stojí Kotelem! Co se děje sakryš, napřed Lundys a teď předseda! Nepomáhá přemlouvání, ani výhrůžky, že mě bude poslouchat celý rok, je rozhodnutý, že mu došly síly a nemá cenu pokračovat. Po tom, co čekalo ještě mě, ho chápu.
Druhý zkrácený okruh jedu s úsměvem, pořád to ještě šlape, žádný blbnutí a hlavně doplňovat zásoby. Připravené gely pomalinku usrkávám, čekal jsem i nějaké na občerstvovačkách, ale bohužel... Na Tesáku se zdržím déle, je tam totiž u občerstvení jeden skrytý talent Jiri Cabak, jen nevím jak odstartovat jeho výkony. Já se ale nevzdám ;) !
Kopce teda po svých, a těším se na odbočku na druhou návštěvu na Trojáku. Přidává se ke mě na docela dlouhou dobu biker Alda Kuchynka, pěkně si povídáme, hecujeme a zjišťuju že jede Obra po minulotýdenní účasti na Moraviamanovi. Klobouk dolů, to jsem zažil a určitě bych nechtěl znovu.
Vjíždíme na Troják, občerstvení do sebe, bidony dopněny a vyrážíme směr nový okruh.
Nevím, kolik máme nastoupáno, ale co všichni povídali o nové trati budí respekt. A je to přesně tak, trať je sice zajímavá, ale pro hobbíka, jako jsem já a co má v hohách a rukách cca 100 kiláků, hrůza!!! Nohy začínají pociťovat únavu, nebo asi špatně doplňuju gely a některé stoupání, před pěti hodinama pokořitelné šlapu pěšky. Vjíždíme na singl trať před Semetínem a po 120 kilometrech se pouštíme dolů, samozřejmě si vyberu variantu "červená cesta". Kdybych nebyl unavený, asi si to užiju, bohužel ale musím 2x i zastavit, neustálé brzdění si vybírá svou daň a tento úsek mě nebavil. Dole na občerstvovačce nás ujišťují, že to bude už jen nahoru, jak překvapivé....
Ani nevím kde jsme, jedno dlouhé stoupání po asfaltce, pak další stoupák lesem, opět asfalt, zase les.
V průběhu se mi ztrácí Alda, nohy mu jedou, tak ať se daří.
Většinu kopců už po svých, zjišťuju že na kole jedu cca 5 km/h a pěšky 4km/h, tak on to zase tak velký rozdíl není a aspoň ulevím zádům. Míjím hrad u Lukova a protože jsem ani nestudoval trať, bojím se sjezdu k Fryštáku a stoupání lesní asfaltkou. Naštěstí se vyhoupneme nad Ondřejovsko a pak už to znám. Nějak se vyhrabat na Hrubou Malikovou a závěr je už v klidu, i když trochu v křeči. Sjezd z Lysiny skoro bez brždění a opět si říkám, který zmetek mohl dopustit tak zaneřádit bordelem tuto lesní cestu. Před pár dny jsme byli na Šumavě a tam aby se každý bál šlápnout mimo cestu a tady cesty udržují bordelem všeho druhu, mám pocit, že Hostýnky jsou nejšpinavější hornatina u nás.
Probrzdím cestu kolem žopského golfu, vyhrabu se pod střelnici a náladu mi spraví až ujištění mladých děvčat v Dobroticích, že jedu stále v limitu. Průjezd cílem je vysvobození z pekla hobby bikera. Pár známých tváří, rodina Kedlábků vegetuje u cílovky a můj Kačík mi podává toužebný nápoj s pěnou ;)
.Pár vět s tatinem, fotka s panem Neradem a valíme domů.
Tady jako vždy se balí věci přímo zpodprdele návštěvníkům a raději mizíme.
Celkový dojem ze závodu je velmi rozpačitý. Nebylo najeto, to musím přiznat, že přípravu jsem odbyl a jen na silnici to nejde. Daleko větší rozčarování ale mám z profilu trati. Nevím co tím chtěl stavitel tratě naznačit, možná už mají dost běžných hobbíků a chtějí pořádat závody jen pro elitu. Každopádně si myslím, že si to po závodě rozmyslí i pár ostatních, co zkusili trať "A".
A tak říkám, mám to za sebou a Drásale, na neviděnou...
Rosťa
