Letošní sezona byla pro mě pořádně rozjetá a nechtěla jsem se s ní jen tak rozloučit.. A protože u nás teď frčí dlouhé a střední triatlony, rozhodli jsme se s Kačkou a šéfem (který nakonec pro zranění nemohl) na závěr TRIsezony zdolat ještě jeden half ironman (pro mě do pořadí třetí). Jelikož se ale u nás poblíž už žádné tria závody nekonaly, vyrazili jsme až na Slovensko, kde se konal polovičňák Slovakman, premiérově v novém Elements Resortu, v nádherném prostředí jezdeckého areálu v Šamoríně.
Jako trénink před jsem si dala náš nultý Olympijský triatlon v Hulíně, a i když jsem už na sobě pociťovala, že baterky dochází a nejsem stopro fit, doufala jsem, že ještě jeden závod vydržím..
Po nabité sezoně, kdy jsem nepřetržitě dva měsíce každý víkend rajzovala po závodech, mi už jaksi ubývalo sil a pociťovala jsem na sobě příznaky nemoci.. slabá chvilka nakonec přišla, a já pár dní před závodem váhala o účasti a dokonce se chtěla tohoto závodu vzdát.. ale bohudíky, nikdo se mé nabídky přeprodeje registrace nechytl a do závodu místo mě jít nechtěl.. :-) Nadopovala jsem se tedy nějakými drogami a na záložní zdroj energie se jela dorazit..
V den závodu mě předzávodní atmosféra dobře nalaďuje a začínám se cítit v pohodě. Po ranní kávě, rozhovoru pro STV :-) a rozpravě se vydáváme hledat první depo, které bylo celkem z ruky na konci obrovské hipoareny. Vyjdeme kopec, kde docela hodně vyfukuje a vidíme před sebou rozbouřenou vodu v dunajském Vodnom dielu Gabčíkovu, a jako ne moc zdatný plavec z toho velkou radost nemám.. voda pod 18 st. taky moc příjemná nebyla a rozplavávat se ani nechtělo..
10.00 je odstartováno a já se vrhám do ledové vody vypořádat se s vlnobitím a celkově se svou nejméně oblíbenou částí plaveckou. Vlny byly obrovské, houpalo to se mnou, až se mi z toho udělalo trochu nevolno. Ruky mě od rozbíjení vln bolely a už jsem se tak trochu bála, jestli v druhém okruhu neutonu.. nakonec mě vlny vyhodily na břeh za 41 min a něco.. Na kole se ještě první okruh vzpamatovávám, děsně mě bolí břicho, ale naštěstí bolest odchází a já se deru dopředu. Ale z těžka..fučééé…a hodně fučééé.. Jely se celkem 3 okruhy, samá rovina, z toho větší část proti větru., takže nohy ani na vteřinu nespočnuly. V prvním okruhu proti větru průměr slabě přes 30, max 35 km/h, druhý a třetí okruh mi připadá, že se protivítr mění na vichřici a průměrná rychlost klesá místy na 20 km/h. Za to kolem nádrže, kde foukalo do zad, jedu s větrem o závod a švihám 50-51 km/h. nakonec před depem tachoš ukazuje 97 km místo 90, tak nevim kde jsem si nadjela.. :-/ ujeto za 2:48.
Následný půlmaraton se běžel ve 4 okruzích areálem a po dostihové dráze s výběhem k nádrži, kolem vody a zpět. První okruh mě opět začíná bolet břicho, tak se snažím myslet na jiné věci, třeba jak by se mi tady na dráze hodila Kulda, odpočítávám kilometry a doufám, že mě to opět přejde tak jak tomu bylo na kole. Naštěstí v druhém okruhu jsem to rozběhala a snažila se běžet rychleji, ale v třetím už jsem byla ráda, že vůbec běžím, tak jsem si držela své konverzační tempo až do konce za povzbuzování přihlížejících fanoušků a spoluzávodníků. Na trati se naháním s Požou, míjím stále usměvavého Mildu a Mnichala, kteří si užívali svoji premiéru na půlce, zato Kačku a Zdeňu to očividně tak jako mě už moc nebaví, do smíchu moc není, ale statečně se drží..
Tak nějak to celé uteklo a do cíle dobíhám v čase 5:35:38, což je zatím můj nej čas na polovičním IM, a který stačil na 3.místo v kategorii. A co navíc, tento závod byl také součástí ČP v dlouhém triatlonu, seriálu FORD CZECHMAN TOUR, kde se mi svou účastí na těchto závodech nakonec podařilo nasbírat body na 3. místo v kategorii. Jen nevím, kdo si udělá výlet do Karlových Varů na výhlášení.. :-)
Myslím, že nakonec skvělý závěr této sezóny. Celkově 9 triatlonů, 8x na bedně, se jen tak nezadaří. Spokojeně tedy zakončuji sezonu, odjíždím regenerovat do Francie, tak se mějte všichni krásně a po novém roku zase naviděnou na nějakém tom závodě ;-)
Sportu ZDAR!
Solva
